Okounová Adéla

1| Jak ses dostala ke klavíru, kdo a v kolika letech Tě přihlásil?
Pamatuji si, že jsem měla doma malý dětský klavírek, na který jsem pořád chtěla od mamky něco zahrát. Mamka na klavír hrát neumí a protože jsem chtěla pořád něco hrát, podala mi mamka přihlášku k panu Machalovi do Šumperka. Tehdy mi bylo pět let.

2| Kromě klavíru také navštěvuješ hlavní sbor Motýli. Doplňují se někdy tyto dvě aktivity – např. jde Ti něco v klavíru lépe díky tomu, že zpíváš a naopak?
Určitě se hodně věcí propojuje, ale nejvíce asi teorie a sluchová schopnost. Určitě mají tyhle dva koníčky hodně blízko k sobě a vzájemně se propojují, jak říkám hlavně ta teorie.

3| Máš zkušenost i s hrou s orchestrem. V čem to pro Tebe bylo zajímavé a co na tom bylo nejtěžší?
Samotný part pro klavír není tak těžký, jde spíš o to se udržet a hrát dál. Pro mě osobně bylo nejtěžší asi se udržet sama pod ostatními nástroji. Baví mě propojení všech nástrojů, jak každý tomu dá trochu a je z toho úžasný zážitek.

4| Jsi i úspěšná soutěžní hráčka. Co to bylo za soutěž, jak se Ti hrálo? Získala jsi nějaké ocenění?
Byla to soutěž Piano per tutti v Příboře. Byla to pro mě nová zkušenost, skvělá zkušenost pro to posunout se dál. Nervy před vystoupením docela pracovaly, ale nakonec se zadařilo a skončila jsem ve stříbrném pásmu.

5| Moc gratulujeme k tak velkému úspěchu! Přece jen celostátní soutěž je výběr těch nejlepších z celé republiky. Jak probíhaly přípravy? Bylo to náročné? Naučila ses pracovat jiným způsobem než do té doby? Co Ti soutěž přinesla?
Náročné to bylo, často jsem si repertoár chodila obehrávat, abych si zvykla na trému. Nácviky byly přísnější, musela jsem více trénovat, v hodinách se více zabývalo detaily, aby bylo všechno tak jak má být.

6| Na koncertě jsi poprvé vystoupila i se svou sestrou. To je super, když rodina muzicíruje společně. Šel vám nácvik od ruky nebo to bylo náročné, protože jste sestry?
Vzniklo to vlastně zcela náhodou, paní učitelka mě požádala abych naučila sestřičku půlové noty, ale to se moc nevedlo a potřebovala k tomu doprovod, který jsem se naučila, a nakonec jsme to dotáhly až na koncert :-). Doma to byl občas boj, protože jak asi každý sourozenec zná, sesterské lásce se ani hádka nevyhne. Doma jí občas pomůžu s přípravou do hodin. Někdy se dost hádáme, když se jí snažím něco vysvětlit i když ví, že mám pravdu, stejně je tvrdohlavá a nedá si říct. Na druhou stranu někdy se daří a dokonce se i nasmějeme.

7| Vím, že jsi v PAMFILII již dlouho a za tu dobu jsi vystřídala několik pedagogů. Byl to pro Tebe přínos anebo bys nejraději zůstala hned u toho prvního?
No, celkem jich bylo šest, z toho dva jsem měla na minulé škole. Je to dost těžké se vyrovnat např. s odchodem. Další nevýhodou je také to, že každý požaduje úplně něco jiného, mají prostě jiné nároky, ale určitě mi to dalo hodně, od každého jsem si vzala něco. S jednou paní učitelkou jsem věděla hned od začátku, že si rozumět nebudeme, bohužel se tak i stalo. Momentálně jsem nejvíce spokojená, co se učitelů týče, za tu dobu co na ZUŠ chodím. Od začátku mé hudební cesty jsem věděla, že tohle je to, co mě naplňuje a že budu chtít i nadále pokračovat, i když to bude občas těžké.

8| Vždy si Tě pamatuji jako hráčku melancholických skladeb, kterým dodáváš hloubku. Hrála jsi někdy i něco z úplně jiného soudku? Jaké to bylo?
Určitě. Pamatuju si, že jich bylo více. Letos jsem šla do sebe a chtěla zkusit zase něco nového a vybrala jsem si Bugatti step. Tato skladba mě naučila zase něco nového a popravdě mě to i dost bavilo. Ráda dávám prostor novým věcem, protože nikdy nevíte, co se ve vás ještě skrývá.

9| Co Ti dělá v klavíru největší problém? Čtení not, technika, hra zpaměti nebo např. hrát s někým dalším?
Nejvíce asi čtení not, i když si myslím, že v posledním roce se to dost posunulo, nikdy to nebyla moje silná stránka a ani oblíbená část nácviku.

10| Jsi opravdová muzikantka, která má za sebou mnoho koncertů nejen se sborem a klavírem. Hudba Tě baví už od začátku nebo jsi s ní srostla až časem, např. díky návštěvám filharmonie apod.?
S klavírem jsem asi srostlá už odjakživa, se sborem to bylo asi horší, přemýšlela jsem i o odchodu v předešlých odděleních, ale jsem ráda za svoje rozhodnutí, baví mě propojení různých hlasů a má to prostě to krásné kouzlo. Jinak celkově asi s hudbou žiju od malička.

11| Jako žákyně 8. třídy už zřejmě trošku koketuješ s otázkou, co dál? Jaký je tedy Tvůj směr a plán na přijímací zkoušky? Plánuješ pokračovat ve studiu u nás i v příštím šk. roce?
Rozhodnutá úplně nejsem, ale vidím to asi na gympl nebo bych chtěla zkusit konzervatoř. V dalším roce mám v plánu pokračovat. Pokud se nepovede konzervatoř, ráda bych pokračovala i nadále na druhém stupni.

12| Co bys vzkázala našim malým žákům jako absolventka? Vzpomínáš na své začátky? Byly těžké – popř. v čem?
Určitě se nevzdávejte, když něco nejde. Žádný učený z nebe nespadl, každý má svoje chyby a učí se na nich pracovat tak jak to dělám já. Přeji Vám všem velkou radost z hudby a ať Vás naplňuje stejně jako mě.

Děkujeme Ti za rozhovor a přejeme Ti hodně štěstí a pevných nervů při zdolávání svých nelehkých cílů!