Natálie Drimlová

(absolventka 2023)

Rozhovor

1| Jak ses dostala ke klavíru, kdo a v kolika letech Tě přihlásil?

Babička měla doma klavír a od malička jsme na něj se sestřenicemi brnkaly. Maminka na doporučení kamarádky našla Pamfilii, která byla ještě tenkrát v Šumperku. Tak jsme tam se sestřenicí Adélkou začaly chodit. Bylo mi sedm let.

2| Nejprve jsi chodila do Hudební školičky PAMFILIA v Šumperku. Ta se poté přetransformovala do ZUŠ PAMFILIA a odstěhovala se do Velkých Losin. Co Tě přimělo u nás zůstat – bydlíš přeci v Šumperku?

Nechtěla jsem nic měnit. Moc se mi líbila nejen škola a paní učitelka, ale i Hudbobraní a další jiné akce. Ráda vzpomínám na lumpárny, které jsme v Chrasticích na Hudbobraní prováděli.

3| „Věčně dobitá“ – to je označení, které v Tvém případě lze s trochou nadsázky použít. Nebyl snad rok, kdy bys neměla na rukách či nohách ortézu, modřiny, otoky apod. Jsi velmi sportovně založená, jezdíš i na koních. Jak jsi zvládala při těchto omezeních hrát na klavír?

Mám svůj řád, tréninky a hraní na klavír. Občas se musím ulít, kvůli ortéze na ruce nebo tak, ale potlesk na koncertě je pro mě velkou motivací.

4| Se svými sestřenicemi jsi také hrála v klavírním duu. V čem je to pro Tebe jiné? Co máš raději – hrát sama sólově nebo v duu? Jaká komorní skladba se Ti líbila nejvíce?

Raději hraju sólově. Mám strach, abych to té druhé nezkazila. Moje oblíbená skladba je Péťa a Vlk.

5| Když se ohlédneš za všemi těmi roky strávenými v klavíru, jaké skladby pro Tebe byly největší výzvou a proč? Kterou jsi hrála nejraději a proč?

River flows in you. Vůbec mi to ze začátku nešlo, trápila jsem se. Pak jsem musela být víkend u babičky, kvůli tomu, že rodiče jeli pryč. Babička si mě vzala do parády, trénovali jsme třikrát denně a najednou se to zlomilo. Mám tu skladbu moc ráda.

6| Kdo všechno Tě ve hře na klavír podporoval? Komu bys za to ráda poděkovala?

Babičce. Za její svatou trpělivost.

7| Spolu se svými sestřenicemi ses zúčastnila i táborů HUDBOBRANÍ, které se posléze přeměnily do školy v přírodě spadající pod povinnou výuku v ZUŠ. Pamatuješ si na něco z těchto pobytů?

Jasně, mám na tyto akce krásné vzpomínky.

8| Jako žákyně 8. třídy ZŠ už zřejmě trošku koketuješ s otázkou, co dál? Jaký je tedy Tvůj směr a plán na přijímací zkoušky?

Ještě mám trochu času, ještě nejsem úplně rozmyšlená. Mám ráda sport a přírodu, tak jsem přemýšlela nad gymnáziem a pak pedagogickou školou. Uvidíme.

9| Vzpomínáš na své začátky a průběh studia? Co bylo těžké – popř. v čem?

Vzpomínám na stres a občas i improvizace při koncertech. Pak na obrovské svačiny od babičky na cestě do hudebky, na to fakt moc ráda. A samozřejmě na to, že se mi občas nechce cvičit, a když se hraje skladba nejdříve jednou rukou a pak druhou, tak to ještě tak pěkně nezní. Ale, když se člověk překoná a dá tomu tu práci a čas, paní učitelka tě vede a ví jak na to, tak je to pak nakonec bomba.

10| Co bys vzkázala našim žákům jako absolventka?

Dělejte to, co vás baví a nikdy to nevdávejte.

Děkujeme Ti za rozhovor a přejeme Ti hodně štěstí a odhodlání do všeho co děláš!