Klára Štěpánková

1| Jak dlouho už na housle hraješ?
Na housle hraji už devět let neboli od svých pěti let.

2| Co Tě přivedlo ke hře na housle?
Jednou k nám do školky přijelo představení Zušky, po představení jsme si nástroje mohli prohlédnout a na některé si i zahrát. Mě v tu chvíli zaujaly housle, a tak jsem šla na talentovky.

3| Vystřídala jsi hodně učitelů, jak to na Tebe působilo, čím Ti to prospělo nebo naopak?
Ze začátku jsem hru na housle začínala s paní učitelkou Editou, to jsme na koncertech brnkali jako na kytaru, v tu chvíli mě to nevadilo. Pak jsem měla druhou paní učitelku, s kterou hodiny byly trochu jinačí a to už jsem vnímala jako změnu. Mým třetím učitelem byl pan učitel Frodl. S tím mě hodiny bavily, byla sranda a takě jsem cítila, že mě toho dost naučil. A pak přišla paní učitelka Simela, která mi zůstala až do konce.

4| Jak Tě bavila teorie?
Když jsem byla malá, tak jsme si většinou jen hráli s notičkama a hádali hudební nástroje, to byla zábava. Ale v průběhu let to začalo být těžší a těžší a jak informací ohledně hudby přibývaly, tak už mě to tolik nebavilo.

5| Stalo se ti někdy během studia, že jsi chtěla skončit s houslemi a proč?
Ano a né jednou. Často za tím stála změna učitelů nebo těžké skladby.

6| Vyměnila by si housle za jiný nástroj?
Slovo vyměnit bych neřekla, ale kdybych si měla vybrat jiný nástroj než housle volím klavír. Klavír mě také lákal a pořád láká. Doma na klavír nemáme místo a tak máme malý keyboard, na který si ráda hraju, jsem takový samouk.

7| Máš lásku k houslím po někom zděděnou, nebo je to náhoda?
V tomhle ohledu bych řekla, že to je náhoda. Ale hru na housle má velmi rád můj dědeček.

8| Co bys vzkázala svým spolužákům?
Asi jen jedno a to, ať se nikdy nevzdávají, i když vás nebaví teorie nebo některé skladby jsou těžší, tak ten odchod za to nestojí.