Julie Kubíčková

 Na housle jsem začala hrát na konci 2. třídy. Bylo mi osm. Do Pamfilie mě přihlásila máma. Hrála jsem již na flétnu, ale chtěla jsem zkusit další nástroj. Lákalo mě violoncello, ale nakonec jsem se rozhodla pro housle. 

2| Máš nějakou nejoblíbenější skladbu, kterou jsi v Pamfilii hrála? Vybrala sis ji sama nebo Ti ji vybrala p. učitelka S. Akritidu?

 Hrála jsem samozřejmě více skladeb, které jsem si oblíbila. Pokud bych měla vyzdvihnout opravdu jednu, pak by to byla 1. věta z koncertu a moll od J. S. Bacha. Vybrala mi ji paní učitelka. Skladba na mě byla v té době moc těžká, ale přesto myslím, že mě posunula, i když nebyla dokonale zahraná. Bylo to takové moje první větší setkání s Bachovou hudbou, kterou obdivuji.

3| Kdy jsi dostala své první vlastní housle? Jakou měli barvu – čím byly zvláštní – líbily se Ti nebo se Ti líbil hlavně jejich zvuk? Kolikáté vlastní housle máš nyní? V čem jsou jiné?

 Moje první housle byly půlové. Potom jsem dostala celé housle. Ty byly zvláštní svou řezbou na zadní straně. Jejich zvuk se mi líbil, ale potřebovala jsem nové, protože již nedostačovaly požadavkům (nedala se na ně hrát technika). Takže teď mám již svoje třetí housle. Jsou bohaté a plné ve zvuku.

4| V roce 2016 jsi hrála v duu s Matějem Schwabem (ze třídy p. uč. P. Akritidu) a společně jste vyrazili do Vidnavy na celostátní soutěž Karla Ditterse. Máš na tuto soutěž dobré vzpomínky? Co Ti utkvělo? Změnilo se potom něco v Tvém přístupu k hudbě? Jaké jste získali umístění?

 Jsem moc ráda, že jsme měli s Matějem možnost se soutěže zúčastnit. Byl to pro nás velký přínos, nejen po hudební stránce. Získali jsme 2. místo. Na soutěž jsme se podle mě pečlivě připravovali. Takový způsob práce byl pro mě novinkou, ale je důležitý. Ještě bylo úžasné, jak jsme se na zpáteční cestě zastavili v muzeu nástrojů a na zmrzlinový pohár😊

5| Kdy ses rozhodla, že zkusíš přijímací zkoušky na konzervatoř? Co Tě k tomu vedlo? Jsi za to teď ráda?

 Na konzervatoř jsem se dostala vlastně náhodou. Pan profesor mi řekl, ať to zkusím. Že půjdu k přijímacím zkouškám, jsem se rozhodla na poslední chvíli a přihlášku jsem podala v posledním možném termínu. Předtím mě vůbec nenapadlo, že bych někdy mohla studovat na konzervatoři.

6| Rozhodla ses studovat Gymnázium v Šumperku a Konzervatoř v Kroměříži souběžně. Dá se vůbec něco takového zvládnout nebo musíš některé věci ošidit? Momentálně zakončuješ 2. ročník – k jaké z těchto škol inklinuješ momentálně více a proč? Dokázala by ses jedné z nich vzdát?

Tahle otázka je mi kladena docela často. Ale problém je, že já sama nemám úplně jasno. Asi se to zvládat dá. Já mám ale momentálně nějaké mezery. Samozřejmě se vše nedá dělat na takové úrovni, jak bych si představovala. Záleží, čemu věnuji čas. Hra na housle rozhodně čas vyžaduje, a je to znát.

7| Co je podle Tebe na studiu konzervatoře nejlehčí a co nejtěžší? Bez čeho by ses obešla a co bys naopak vyzdvihla – např. nějaký předmět?

 Konzervatoř je osobitý typ školy, jelikož funguje v trošku jiném režimu. Studenti mají roztažené vyučování téměř do celého dne a mají více volných hodin určených ke cvičení na nástroj. Podle mě je těžké rozvrhnout si svůj čas, naplánovat si, jak jej efektivně využít a následně plán dodržet. Je na každém, jestli volné hodiny opravdu využije ke cvičení. Zároveň může být více prostoru v organizaci vlastního času výhodou. Baví mě hudební předměty jako je harmonie a dějiny hudby. Myslím, že pro interpreta je důležité seznámit se z hudbou ze všech stran. Předměty na konzervatoři mi vyhovují, akorát bych ocenila, kdyby se zde vyučovala např. matematika. Ale chápu, že to není realizovatelné. Větší důraz je kladen na výuku samotného nástroje než na předměty obecného charakteru.

8| Ano – málokdo „má buňky“ na obojí, takže konzervatoř je jedna z mála škol, kde matematika není. Ale např. na Hudebním gymnáziu tyto předměty jsou, je to takový kompromis mezi gymnáziem a konzervatoří. A nyní oblíbená otázka – kolik hodin denně cvičíš na housle?

 Nedá se přesně říct, kolik hodin denně hraji, protože se to různí. Jsou dny, kdy nehraji moc dlouho, ale někdy naopak cvičím pět hodin. Závisí to i na prostředí (jestli jsem ve škole nebo doma) a časových možnostech. Obecně bych řekla, že by se mělo cvičit tak dlouho, aby byl člověk spokojený a nacvičil vše, co má.

9| Jaké máš plány do budoucna? Kde by ses v životě chtěla uplatnit?

 Abych řekla pravdu, ještě úplně nevím, co konkrétně bych chtěla v budoucnu dělat a kde bych se chtěla na poli hudby uplatnit. Uvidím…

10| Máš nějaký sen – např. zahrát si jako sólistka v orchestru?

 Myslím, že zahrát si sólově s orchestrem je snem spousty muzikantů. Je i mým. Musí se jednat o jedinečný zážitek. Spousta skladeb je psána pro sólový nástroj a orchestr. Ale jinak mám v zásobě mnoho dalších snů. Mám spoustu skladeb, které bych si v budoucnu chtěla zahrát.

11| Co bys vzkázala našim malým žákům jako absolventka? Vzpomínáš na své začátky? Byly těžké – popř. v čem?

 Žákům vzkazuji, že dělat hudbu je úžasné a obohacující. Důležité je, aby to člověka bavilo.

Děkujeme Ti za rozhovor a přejeme Ti hodně úspěchů v profesionálním hudebním světě!