Drobotun Emily

1| Jak ses dostala ke klavíru, kdo a v kolika letech Tě přihlásil?
Do ZUŠ mě přihlásila moje mamka, když mi bylo pět let. Začala jsem tedy na klavír hrát již ve školce. Nevím proč mě mamka přihlásila, ale myslím si, že jí to tehdy přišlo jako dobrý nápad a já jsem za to nyní moc ráda.

2| Prošla jsi změnou více pedagogů. Jak jsi tyhle změny zvládala?
Tohle je přesně téma pro mě. Hraji již od pěti let a za tu dobu jsem vystřídala čtyři paní učitelky. Od první paní učitelky, ke které jsem nastoupila do ZUŠ v Šumperku, jsem se rozhodla odejít. Naučila mě toho sice hodně, ale byla také velmi přísná a začala jsem ztrácet motivaci ke hře na klavír. Po této zkušenosti jsem přešla do ZUŠ PAMFILIA, kde se mi moc líbí. Další moje dvě paní učitelky ze ZUŠ odešly a poté nastoupila moje nynější paní učitelka Lucie Mrákavová, kterou doufám, že budu mít i nadále.

3| Jaké hudební plány máš po absolutoriu?
Rozhodně plánuji pokračovat ve hře na klavír v ZUŠ. Také bych se ráda začala učit na housle, protože mě to k nim vždycky nějak táhlo.

4| Máš nějakou oblíbenou skladbu či skladatele, nebo i nějakého interpreta?
Mezi mé oblíbené skladatele patří Ludovico Einaudi nebo z klasiků Ludwig van Beethoven. Ráda hraji bláznivé a rychlé skladby, které mají výraznou melodii a hezky se poslouchají. Co se týká mých oblíbených skladeb, uvedla bych například moderní skladby jako jsou Experience, River flows in you nebo Carol of the bells.

5| Upřednostňuješ spíš sólovou hru, nebo máš ráda i komorní hru, případně hru v orchestru?
Ve všem lze najít nějaké výhody i nevýhody. V sólové hře mám prostor se více projevit a zdokonalit. Když ale hraji sólově na koncertě, jsem více ve stresu, než když hraji s někým. V komorní hře je výhodou, že když něco zahraji špatně nebo vypadnu, tak je tam pořád ten druhý, který to “podrží” než se zase zpátky chytnu. Hra v orchestru se mi také velmi líbila. Byla to pro mě velká zkušenost a doufám, že budu mít opět možnost si v něm zahrát.

6| Myslíš si o sobě, že jsi trémistka, co se týče vystupování?
Záleží, jak kdy. Největší trému mám při čekání, než přijde na řadu moje číslo. Celou tu dobu totiž přemýšlím nad tím, co všechno můžu zkazit. Naštěstí na tom ale nejsem tak špatně, že bych třeba omdlela nebo nešla hrát kvůli velké trémě vůbec. V momentě, kdy už sedím u klavíru, tréma ze mě opadne a vystoupení si užiju.

7| Chtěla bys něco vzkázat svým spolužákům a povzbudit je (nejen) v hudbě?
Z vlastní zkušenosti bych chtěla vzkázat, ať to nevzdávají po pár letech pouze kvůli tomu, že jim to hned nejde podle jejich představ. S hudebním nástrojem je to jako ve škole, chvilku trvá, než se to člověk naučí. Vím, že kdybych před pár lety skončila jenom kvůli tomu, že mi to nešlo, tak by mě to teď hodně mrzelo. Myslím si, že po několika letech cvičení, které tomu člověk věnuje, to nejde jen tak zahodit.

8| Využila jsi někdy, že umíš hrát na klavír, i v běžném životě?
Ano, už párkrát jsem to využila. Hrála jsem na dvou svatebních obřadech, kde jsem si tím dokonce vydělala i nějaké peníze. Také jsem měla možnost zahrát si s mojí kamarádkou u nás ve škole na imatrikulaci (slavnostním přijímacím ceremoniálu) primy a prvních ročníků.

9| Kdo všechno tě ve hře na klavír podporoval? Komu bys za to ráda poděkovala?
Ráda bych poděkovala mojí mamce, že mě přihlásila na klavír a nevzdala to se mnou ani v momentě, kdy já sama jsem chtěla skončit.