Nina Holzknechtová

1| Jak ses dostala ke klavíru, kdo a v kolika letech Tě přihlásil?
Na klavír jsem si moc přála umět hrát už od mala, ještě než jsem uměla číst a psát jsem se dívala na videa s klavíristy. Kdykoliv se v televizi, i když jen na chvíli, objevil klavír, hned měl moji pozornost. Ráda si dávám vysoké cíle, které si za každou cenu chci splnit. 
V 10 letech jsem si všimla, že se v ZUŠ PAMFILIA konají přijímací zkoušky. Byla jsem tehdy velmi rozvážná, jelikož jsem se bála, že se přihlásím a v průběhu roku zjistím, že hra na klavír je nad mé síly. Hodně jsem nad tím přemýšlela, dokonce jsem byla rozhodnutá, že raději počkám, nebo se mého snu kvůli obavám vzdám. Přijímací zkoušky trvaly 3 dny, vždy do 18:00. Pamatuji si, jak jsem v poslední den přijímacích zkoušek přesně v 17:00 běžela říct mamce, že to nakonec moc chci alespoň zkusit. Nedokážu si představit, že bych teď na klavír nehrála. Když bych se tehdy opravdu na poslední chvíli nerozhodla to zkusit, nebyla bych teď v absolventském ročníku. Hra na klavír je opravdu nedílnou součástí mého života.

2| Jsi i úspěšná soutěžní hráčka. Byla to pro tebe přínosná zkušenost? Jak vypadala Tvoje příprava?
Ano, zúčastnila jsem se soutěže ve hře v klavírním duu. Z okresního kola jsme s mou spoluhráčkou postoupily do krajského kola, kde jsme získaly 2. místo. 
Příprava na soutěž byla dost náročná. Repertoár jsme sehrávaly i mimo pravidelné hodiny komorní hry. Hodiny navíc jsme měly po našich individuálních hodinách a dokonce jsme absolvovaly i sobotní soustředění. Naše skladby měly dohromady skoro 10 minut. Na soutěži jsme měly velkou trému, ale díky naší paní učitelce jsme ji zvládly. V den soutěže jsme se všechny sladily do červeno-černých barev. Sladily jsme dokonce i účesy. I přes prvopočáteční nervozitu na celou soutěž ráda vzpomínám.

3| Kdo všechno tě ve hře na klavír podporoval? 
Podporovali mě hlavně rodiče a s nimi i celá má rodina. Kromě rodiny mě podporovaly i mé paní učitelky, bez kterých bych studium na ZUŠ nezvládla.

4| Vím, že jsi v PAMFILII vystřídala několik pedagogů. Byl to pro Tebe přínos anebo bys nejraději zůstala hned u toho prvního?
Každá paní učitelka byla něčím jedinečná. Beru to jako přínos, jelikož někdo mě zdokonalil v technice hry, někdo v práci s notami. Nejdéle jsem měla paní učitelku Lucii Mrákavovou, se kterou momentálně i ukončuji mé studium v absolventském ročníku. Jsem nesmírně ráda za to, že jsem měla šanci od ní získat zkušenosti a rozvíjet se ve hře na klavír pod jejím vedením. Neustále se snažila zlepšovat mé schopnosti a díky její podpoře jsem to nevzdala v momentě, kdy toho na mě bylo hodně v souvislosti s přijímacími zkouškami a přechodem na gymnázium.

5| Využila jsi někdy, že umíš hrát na klavír, i v běžném životě?
Určitě ano. Moc ráda vzpomínám na to, když jsme na základní škole v 9. ročníku měli podvečer, na který jsme dobrovolně já a mé spolužačky přichystaly vystoupení. Spolužačky zpívaly a já je doprovázela na klavír.

6| Co Ti dělá v klavíru největší problém? Čtení not, technika, hra zpaměti nebo např. hrát s někým dalším?
Hrát s někým dalším pro mě není problém, většinou si to sedne a nakonec hrajeme jako jeden člověk. Co mi ale po celou dobu mého studia dělalo problém, bylo čtení not a hlavně počítání. Já jsem především sluchový typ, něco slyším a to zahraju. Když ale přišlo na noty a počítání dob, byla jsem úplně v pasti. Naštěstí jsem v  hudební dílně pochopila princip, který jsem poté dokázala uplatnit. Nicméně vždy budu více spoléhat na můj sluch.

7| Myslíš si o sobě, že jsi trémistka, co se týče vystupování? Máš nějaké triky jak trému zvládat?
Úplně upřímně? Neznám větší trémistku než jsem já. Ze všeho se strachuji i týdny dopředu. A musím říct, že doteď jsem na to úplné řešení nenašla. Ale pár triků mám. Například když vím, že na koncertě hraji až na konci, osvědčilo se mi odejít a vrátit se až ve chvíli, kdy je za pár čísel řada na mě. Než se stihnu vzpamatovat, už mě volají ke klavíru a není čas na stresování. A ještě jednu věc bych ráda poradila mladším spolužákům. Když už sedíte za klavírem před velkým publikem, nesnažte se myslet na to, co budete hrát za minutu, soustřeďte se hlavně na to, co hrajete v ten daný moment a co na to navazuje. Jinak je velká šance, že se v tom zamotáte.

8| Máš zkušenost i s hrou s orchestrem. V čem to pro Tebe bylo zajímavé?
Na hře v orchestru mě bavilo, jak spousta nástrojů a zpěváků nakonec vytvořila jedno obrovské dílo. Moc se mi líbilo být součástí orchestru. Čím více nástrojů, tím lépe.

9| Jaké hudební plány máš po absolutoriu?
Rozhodně na klavír hrát nepřestanu. Hře na klavír se budu věnovat doma ve volném čase a budu hrát jakékoliv skladby se mi zrovna budou líbit, bude to pro mě větší volnost. I přesto, že již nebudu žákyní ZUŠ, určitě bych ráda s PAMFILIÍ i nadále zůstala v kontaktu. Doufám, že se v budoucnu naskytne příležitost si zahrát třeba s orchestrem. 

10| Co bys vzkázala našim malým žákům jako absolventka? Vzpomínáš na své začátky? Byly těžké – popř. v čem?
Nebudu vám lhát, začátky určitě těžké byly. První strany not, první koncerty, poprvé vymyslet svůj prstoklad. Prokousávat se notami a číst jednu po druhé, bylo složité, ale ne nemožné. Přes všechny překážky jsem však denně spoustu hodin seděla u klavíru a cvičila, protože mě to upřímně bavilo. Chvíli jsem dokonce přemýšlela, že skončím, ale pak jsem si hru na klavír zamilovala a věděla jsem, že se hudby nevzdám. 
A co bych vzkázala malým žákům? Určitě to, že začátky jsou těžké, ale věřím, že když vydržíte, brzy si zvyknete a bude to už jen lepší. Přeji všem muzikantům v naší škole, ať se daří. Také moc děkuji celému učitelskému sboru ZUŠ PAMFILIA za to, že jsem u vás mohla studovat hru na klavír a tak si splnit svůj sen. 

Děkujeme za rozhovor a přejeme hodně úspěchů do dalšího života.